Do kostela na předměstí Říma vstoupí starší Ital, poklekne u zpovědnice, a když kněz otevře okénko, spustí:
"Otče, za druhé světové války u mě zaklepala krásná mladá Židovka a prosila mě, abych ji ukryl před fašisty. Tak jsem ji schoval do podkroví."
"To je ale velmi ušlechtilé, není třeba se zpovídat."
"Otče, to není všechno. Ona se mi za to začala odvděčovat sexem. Několikrát týdně a o nedělích a svátcích i dvakrát."
"To bylo dávno. V tak silném a trvalém napětí není divu, že dva mladí podlehnou slabosti svého těla. Je zřejmé, že toho upřímně litujete, pak je vám odpuštěno."
"Děkuji vám, otče. Moc jste ulevil mému svědomí. Ale mohu mít ještě jednu otázku?"
"Ptej se, synu."
"Mám jí říct, že už je po válce?"
Kněz se chvíli zamyslí a pak jen pokrčí rameny:
"Je-li ještě k světu, šuká, vaří, pere a uklízí … já bych mlčel."
